Historie VHS

VHS kazety (Video Home System) jsou vynálzem společnosti JVC a poprvé byly představeny v září 1976. V následujících dvou desetiletích se dočkaly nečekaného rozšíření mezi širokou veřejností a staly se standardním formátem pro domácí video. VHSky i přes horší kvalitu záznamu nedaly šanci systému Betamax společnosti Sony ani systému Video 2000 firmy Philips. VHS systém zvítězil v konkurenčním boji zejména díky jednoduššímu řešení kazety a delšímu záznamu.

VHS kazeta je o něco menší než formát A5, 188 x 104 x 25mm. Šířka obrazové stopy je 49 µm,zvukové 1 mm mono nebo 2 × 0,3 mm stereo, šířka synchronizační stopy je 0,75 mm. Rozkmit jasové informace je 3,8 – 4,8 MHz, barevná informace 627 kHz, rozlišení 220 řádků.

První VHS rekordéry nahrávaly záznam pomocí dvou hlav na půlpalcovou pásku rychlostí 23,4 mm za s. Zdokonalený systém LP, založený na dvojnásobném počtu videohlav, pohyboval páskou rychlostí 11,7 mm za s, čímž se zdvojnásobila délka záznamu. Další vývoj pak přinesl novinku v podobě EP neboli SLP, která ztrojnásobila délku záznamu, tedy pohybovala páskou třetinovou rychlostí. Všechy vývojové stupně jsou částečně kompatibilní, novější videa jsou schopna přehávat starší kazety, naopak ale ne.

S-VHS systém byl dalším vývojovým článkem VHSek. Náročnějším uživatelům byla v roce 1987 představena nová dimenze nahrávání, která svým rozlišením 400 řádků a jasem zvýšeným na 5,4 – 7 MHz posunula domácí video na úroveň analogového televizního vysílání.

D-VHS mělo představovat další krok k dokonalosti amatérského nahrávání. Záznam obrazu byl ve formátu MPEG-2, ale komerčně se neprosadil.

VHS-C a S-VHS-C jsou systémy používané v domácích videokamerách s délkou záznamu 60 minut v režimu SP. Aby je bylo možno přehrát ve videorekordérech, existují pro ně adaptéry.

Jak na převod VHS hledejte na Digitalizace VHS Praha.